Popis zajímavostí Liparských ostrovů
Isole Eolie - Liparské ostrovy
Vulcano
Nejjižnější výspou souostroví, ležící nejblíže Sicilského pobřeží, je Vulcano, třetí největší ostrov archipelu. Skalnaté pobřeží a mohutný kužel sopky jsou to první, co spatří většina přijíždějících cestovatelů. Všudypřítomné vulkanické plyny nenechají příchozího na pochybách, že sopka je stale živá. Řekům byl ostrov znám pod jménem "Hiera Hephaistou", neboli Hefaistova svatyně, římané mu později dali jméno Vulcania podle římského protějšku boha Hefaista - Vulcana. Odtud pochází i výraz pro sopku ve většině západních jazyků: vulkán. Pomyslnou vstupní branou ostrova, a vlastně i celého souostroví, je přístav Porto di Levante na severním pobřeží. Jižně od městečka leží Gran Cratere, Velký kráter, 391 m vysoký kužel aktivní sopky, ze kterého se stále valí oblaka sirných plynů. Centrální část ostrova představuje náhorní plošina Vulcano Piano, lemovaná prstencem vysokých skalisek. Nejvyšším z nich je 500 m vysoká Monte Aria, nejvyšší vrchol ostrova.
Pod strmými svahy jižního pobřeží je bývalá rybářská osada Gelso. Severně od Porto di Levante vybíhá směrem k ostatním ostrovům 123 m vysoký okrouhlý poloostrov Vulcanello. V městečku Porto di Levante, jehož dominantu tvoří dvě bizardní pestře zbarvená skaliska, se soustřeďuje většina domorodého i turistického života. Jsou zde dvě největší pláže ostrova, obchody, pizzerie, restaurace, půjčovny kol a motocyklů, tedy vše, co k dovolené patří. Je odtud také možné podnikat plavby lodí kolem ostrova s návštěvou Koňské jeskyně (Grotta del Cavallo) a koupáním přímo z lodi u jinak nepřístupných pláží. V těsné blízkosti Porto di Levante se nachází velké lákadlo - přírodní, neustále bublající sirné jezírko, které má velmi blahodárné zdravotní účinky. Sopečné plyny vyvěrají z mořského dna i na přilehlé pláži a činí z koupání nezapomenutelný zážitek.
Lipary
Hlavní a největší ostrov, podle něhož bylo pojmenováno i celé souostroví, se nazývá Lipari. Počtem 10 000 stálých obyvatel je zdaleka nejlidnatější, a je i správním střediskem ostatních ostrovů, s výjimkou Saliny. Pobřeží ostrova je silně rozeklané a skalnaté, takže pláže jsou většinou oblázkové a tvoří jen úzký pruh podél pobřeží. Vnitrozemí ostrova je hornaté, nejvýraznějšími vrcholy jsou Monte Chirica (602 m) a Monte S.Angelo (594 m).
Jako všechny sousední ostrovy je i ostrov Lipari vulkanického původu. Vznik ostrova předpokládají geologové před přibližně 150 000 lety, k zatím poslednímu výbuchu došlo na severu ostrova na sopce Monte Pilato před 1500 lety. Dnes se vulkanická činnost projevuje jen ve formě horkých pramenů. Pozůstatkem po sopečné činnosti jsou však i mohutná ložiska obsidiánu, využívaná v prehistorii, a pemzy, těžená na severu ostrova dodnes. V jižní části východního pobřeží ostrova se nachází město Lipari - hlavní město celého souostroví se 4500 obyvateli. Toto malebné biskupské sídlo je navštěvováno jako klimatické lázně a přímořské letovisko. Město je obklopeno dvěma plážemi, na severu Marina Lunga a Marina Corta na jihu, které jsou však poznamenány městským ruchem. Jádro města tvoří citadela, vystavěná v průběhu věků na skalním ostrohu nad mořem. Přirozená dominanta úrodné příbřežní nížiny byla obydlena již v době kamenné. Od té doby se zde vystřídalo několik kultur, které po sobě zanechaly celou řadu památek. Postupem doby bylo místo čím dál lépe opevňováno, až v průběhu 16. století dostalo svou dnešní podobu. Součástí citadely je i katedrála, založená Normany v 11. století, ale v 17. století kompletně barokně přestavěná. Severně od hradu se rozkládala rybářská čtvrť, jižně odtud se nacházela skladiště obchodníků se zbožím na export - pemzou, vínem, kapary a fíky. Dnes městečku dominuje turistický ruch, který ovšem nijak neubírá typicky středomořského půvabu malebným úzkým uličkám s četnými balkóny, rušnému korsu i klidným zákoutím.
Cca 3 km severně od města Lipari leží, oddělená 239 m vysokým poloostrovem Monterosa, vesnička Canneto se 400 m dlouhou oblázkovou pláží. Je to centrum těžby, zpracování a vývozu pemzy, které bylo vybudováno již v době antiky na úpatí sopky Monte Pelato. Liparská pemza patří k nejlepším na světě. Kromě kosmetiky se používá i v průmyslu jako leštící prostředek. Dříve byla těžba obstarávána trestanci a vyhnanci, kteří prašnému vulkanickému svahu dali jméno "L infermo Bianco" (Bílé peklo). Nedaleko od Canneta se nachází Forgia Viechia, starý proud skleněné lávy - obsidiánu. Za ní se zdvihá hora Monte Sant Angelo (594 m), tvořící střed ostrova.
Další malé vesničky na ostrově Lipari jsou Pirrera východně pod Monte Sant Angelo, Pomiciazzo a Porticello na severovýchodě, Acquacalda na severu pobřeží, Quattropani na západě a Pianoconte a jižním úpatí Monte Sant Angelo. S vyjímkou Pirrery a Pomiciazza jsou všechny obce dosažitelné po silnici.V jednom z údolí na západním pobřeží u Pianoconte vyvěrají 62 °C teplé prameny San Calogero, které se využívají při léčbě kožních onemocnění a artritidy.
Stromboli
Ostrov Stromboli, tvořený pravidelným kuželem stejnojmenné sopky, je bezesporu nejaktivnější sopkou v Evropě, a řadí se i mezi světovou sopečnou elitu. Je to jedna z mála sopek, jejíž erupce probíhají pravidelně v intervalech 10 - 20 minut. A to po celou dobu několika tisíc let lidské přítomnosti na ostrovech! Nejvyšším bodem ostrova je vrchol Vancori (924 m.n.m.). Sopečná aktivita se však neodehrává na tomto vrcholku, ale o téměř 200 metrů níže, v kráterech na severozápadním úbočím, nad svahem Sciara del Fuoco. Od nejstarších dob byl ostrov znám jako přírodní maják, označující severovýchodní okraj souostroví. 
V dobách starých Řeků také ostrov dostal jméno podle svého kuželovitého tvaru (strombos). Ostrov nikdy nebyl místem významného osídlení. Částečně za to snad mohl fakt, že zde chybí větší přívětivá rovina, vhodná k jeho vystavění, občasné velké výbuch sopky jistě také nepřispěly k popularitě ostrova. A svoji roli jistě sehrála i přirozená bázeň z přítomnosti neznámých sil. Dnešní vesničky leží při pobřeží, Stromboli na severovýchodě ostrova, a osada Ginostra na jihozápadě. Tradičním zdrojem obživy místních obyvatel byl rybolov, doplněný pěstováním vína (zejména věhlasné odrůdy malvasie) a některých dalších plodin. Dnes se však lovení ryb věnuje jen pár jednotlivců, čím dál více lidí se živí nabízením svých služeb turistům. Přesto si městečko Stromboli uchovává svůj původní charakter: úzké uličky jsou nepřístupné pro auta, a bělostný ráz domků nenarušuje žádná moderní zástavba.
Salina
leží asi 4 km severozápadně od ostrova Lipari. Ostrov má charakteristickou siluetu - dva kužele vyhaslých vulkánů Monte di Porri (860 m) a Monte Fosa delle Felci (962 m) oddělené od sebe údolím Valdi Chiesa. Proto byl ostrov ve starověku nazýván Didyme - dvojčata. Je to druhý největší ostrov souostroví, a také jediný, který správně nespadá pod Lipari, ale tvoří ho tři samosprávné farnosti. Ostrov je velmi úrodný, za což vděčí jednak minerálně bohatému sopečnému popelu, a jednak dostatku vodních zdrojů. Roste zde bohatá divoká vegetace, a daří se zde i kaparům, vínu, olivám a dalším plodinám.
Ačkoliv na ostrově není okružní silnice, jsou všechny vesničky (S. Marina Salina na východním pobřeží, Malfa na severním, Rinella na jižním a Pollara na západním) dosažitelné po silnici. Množstvím klesavých a stoupavých úseků je ostrov atraktivní pro fyzicky zdatné cyklisty, ostatní mohou použít dobře fungující síť autobusových spojů.
Panarea
patří k malé ostrovní skupině, která leží severovýchodně od ostrova Lipari. Vznikla pravděpodobně sopečným výbuchem v roce 126 př. Kr.. S okolními ostrůvky tvořila pravděpodobně dříve jediný velký ostrov. V dřívějších dobách byla Panarea známa pod jménem Euonymos. Na ostrově se vyskytují četné průvodní sopečné jevy - fumaroly.
Tři malebné vesničky Ditella, San Pietro a Dranto leží na V pobřeží ostrova. Na jeho J špici, na rozeklaném mysu Punta Milazzesse, byly odkryty v roce 1948 základy 23 domů doby bronzové ze 14. stol. př. Kr. Asi 4 km severovýchodně od Panarei se tyčí malý skalnatý ostrůvek Basiluzzo, kde se pěstují kapary. Dalšími členy ostrovní skupiny jsou Dattilo a Lisca Bianca a několik dalších skalisek. Výjimečně průzračná voda a rozmanitá mořská fauna jsou atraktivní pro potápěče.
Alicudi
je nejzápadnější ostrov souostroví. Má tvar malého kužele, nejvyšší vrchol s
romantickým názvem Filo dell' Arpa (Struna harfy) dosahuje 675 m. Podle vřesu, který roste na svazích, se ostrov původně nazýval Ericusa. Západní strana je neskutečně strmá a holá, na východní straně jsou obytné domy jejichž obyvatelé žijí z produkce oliv, kaparů a z rybolovu. Dávné sídlení ostrova dokazují vázy a předměty z vykopávek ze 4. století př. Kr., které zde byly nalezeny.
Jako námět na výlet lze doporučit výstup na vrchol Filo dell Arpa, jakož i výlet ke skalnímu valu Scoglio della Gallera na Západě.
Filicudi
Ostrov Filicudi se skládá ze tří vyhaslých kráterů, ležících asi 20 km západně od Saliny. Podobá se velkému kuželu, jehož nejvyšší vrchol je Fossa Felci /774 m/. Obyvatelé žijí ve dvou malých přístavních vesničkách Filicudi Porto a Pecorini a Mare, jakožto i ve Valle Chiesa okolo k. St. Stefani. Vedle rybolovu se uplatňuje zemědělství na terasovitých políčkách. Zajímavé je rozeklané pobřeží s bizarními útesy a malými jeskyněmi.
Bohaté nálezy a vykopávky na Capo Graziano na jihovýchodní špičce ostrova dokazují osídlení ostrova již v době bronzové. Vedle výstupu na Fossa Felci /774 m/ se doporučuje plavba lodí kolem ostrova spojená s prohlídkou jeskyně Grotta del Bue Marino na západě ostrova. Pozoruhodná je skalní výspa Scoglio della Fortuna a prehistorické sídliště Capo Graziano.
